Stévie sladká

01.01.2016 21:09

(stevia rebaudiana, nazývána také stévie cukrová, sladká tráva, medové lístky) je bíle kvetoucí světlomilná tropickárostlina z čeledi hvězdnicovité. Původní oblast výskytu jsou tropické subtropické oblasti Jižní Střední Ameriky, která je základní složkou produktu SteviaERIA.

Cení se jí kvůli jejím léčivým účinkům a hlavně kvůli vysoké sladivosti. Stévie se používá především jako náhražka cukru, ale ve vyšší koncentraci může mít poněkud lékořicovou příchuť. Rod Stevia obsahuje okolo 150 druhů bylin a keřů.

SteviaERIA jako sladidlo je na rozdíl od cukru nekalorická, nepřispívá k tvorbě zubního kazu a je vhodná i pro diabetiky

 

V listopadu 2011 byla stévie v Evropské unii schválena jako přídatná látka do potravin pod označením E960. Očekávalo se, že toto rozhodnutí může mít výrazný dopad na trh s cukrem a sladidly.

Rostlina dorůstá výšky 50 až 100cm. Její drobné sytě zelené listy jsou vstřícné, kopinaté. Jemné úbory bílých květů vytvářejí koncové okolíky. Už na první pohled se jedná o zajímavou rostlinu. Stévie byla původně jednoletou rostlinou, ale různými šlechtitelskými postupy se zařadila mezi víceleté. Je propracována technologie pěstování v jednoletém i ve víceletém cyklu a technologie vegetativního množení pomocí zelených řízků, řízků kořenů, odnoží a dalších vegetativních částí rostlin včetně metody in vitro.

Jako první využívaly rostlinu kmeny známé jako Guarání v Paraguayi a Brazílii. Sladili si s ním maté a používali ho také v přírodní medicíně (na pálení žáhy, cukrovku, jako ústní vodu).

V roce 1931 izolovali francouzští chemici glykosidy, které dávají rostlině sladkou chuť. Izolované složky byly pojmenovány podle rostlin: steviocid a rebaudiosid a jsou 250-300krát sladší než sacharóza. Látka je stálá i za tepla, nemění se jeho pH a nekvasí.

Ve 20. století se začala používat ve velké míře umělá sladidla, jako jsou cyklamáty sacharin, které       mohou mít karcinogenní účinky. Proto se na počátku 70. let začala japonská firma Morita Kagaku Kogyo Co., Ltd zabývat možností použít stévii jako náhražku cukrů v nápojích a dalším potravinářském průmyslu. 

Nyní má stévia 40% podíl na japonském trhu s umělými sladidly. 

Zde se také používá v nealko nápojích např. Coca Cola.Coca Cola taktéž plánovala prosadit toto sladidlo na americkém trhu v roce 2009.

Nyní se hojně používá stévia ve východní Asii (Čína, Thajsko, Korea, Tajwan, Malajsie) ve státech Jižní Ameriky a v Izraeli. Dříve byla stévia velmi rozšířená i v USA.

Pokusně byla rostlina vysazena v Ontariu Kanadě, aby se zjistilo zda ji půjde pěstovat pro komerční účely. 

V USA je legální tuto rostlinu prodávat v jakékoli formě. Tatáž pravidla platí pro AustráliiNový Zéland, Kanadu a dříve platila i pro Evropskou unii (do 2011).

V Japonsku je stevie prodávána i jako sladidlo. Extrakt ze stévie byl zaregistrován pod jménem rebiana společnostmi Coca Cola a Cargill. Tento extrakt čeká na schválení patentu a označuje nekalorické sladidlo. 

V roce 1985 vyšla studie, která prokazovala, že steviol je mutagenem (steviol je látka získaná ze steviosidu a rebaudiosidu, dvou nejsladších steviolů z rostlinky).

Další studie ukázaly, že stévie zvýšila citlivost na insulin a může dokonce zvýšit produkci insulinu. Tím napomáhá ke snížení projevů cukrovky a jejích metabolických projevů. Předběžné studie na lidech ukázaly, že může redukovat hypertenzi. Navzdory mnoha dalším studiím, které prokazují zdravotní nezávadnost se to vládním organizacím nezdá dosti průkazné a volají po dalším výzkumu, který by vyvrátil toxicitu  výrobků.

V roce 2006 Světová zdravotnická organizace (WHO) připravila nové studie na zhodnocení nezávadnosti stévie. Ukázalo se, že steviocid může mít pozitivní vliv na některé osoby trpící hypertenzí nebo cukrovkou typu dva, a že neuvolňuje mutageny. Léčebné účinky přesto vyžadují ještě další zkoumání. 

Cukrovka byla léčena v Jižní Americe stévií již stovky let a také v Japonsku, kde je ve značné míře používaná již od 70. let se neprojevily žádné zdravotní komplikace.

Komplex sladivých látek obsažený téměř v celé rostlině mimo kořeny, zejména v listech, je tvořen několika diterpenickými glykosidy nazývanými souhrnně steviosid. Kromě samotného steviosidu jsou v rostlině obsaženy ještě tyto: rebaudiosid A, jenž je sladší než steviosid 1,3 – 1,5x, rebaudiosid C, D, E, dulkosid B a steviolbiosid

Steviosid se v mnoha zemích na světě používá ke slazení potravin, nápojů, v cukrářství, konzervárenském průmyslu, při výrobě zubních past a žvýkaček.